Jak nainstalovat Windows 11 přes síťový kabel bez USB flash disku

Nainstalovat Windows 11 nebo Windows 10 nemusíte jen z USB flash disku. Pokud máte dva počítače, síťový kabel a trochu trpělivosti, lze instalaci spustit i přes klasický Ethernet kabel pomocí síťového bootování PXE.

Tento postup se hodí hlavně ve chvíli, kdy nemáte po ruce USB flash disk, nefunguje USB port, nebo chcete instalovat Windows přes lokální síť. Není to nejjednodušší metoda pro úplné začátečníky, ale když budete postupovat krok za krokem, dá se zvládnout i doma.

Microsoft stále nabízí oficiální stažení ISO souborů pro Windows 11 i Windows 10. U Windows 11 je aktuálně na stránce Microsoftu uvedeno vydání Windows 11 25H2 a u Windows 10 je důležité počítat s tím, že podpora Windows 10 skončila 14. října 2025, takže pro běžné používání už je vhodnější přejít na Windows 11, pokud to počítač podporuje.

Co budete k instalaci Windows přes Ethernet potřebovat

K tomuto návodu budete potřebovat dva počítače. První počítač už musí mít funkční Windows a použijete jej jako server, ze kterého se budou instalační soubory načítat.

Druhý počítač je ten, na který chcete Windows 11 nainstalovat. Dále budete potřebovat síťový kabel, ideálně klasický Ethernet kabel, kterým oba počítače propojíte přímo mezi sebou.

Je také potřeba stáhnout instalační ISO soubor Windows 11 nebo Windows 10. Doporučuji vždy použít oficiální ISO z webu Microsoftu, ne různé upravené verze z internetu, protože u instalace operačního systému je bezpečnost opravdu důležitá.

Jak celý postup funguje

Princip je podobný, jako když instalujete Windows z bootovací flashky. Rozdíl je v tom, že místo USB disku se instalační soubory načítají ze druhého počítače přes síťový kabel.

K tomu poslouží program Serva, který umí vytvořit jednoduchý PXE server. Serva podle své dokumentace podporuje síťové instalace Windows přes PXE/BINL a pro základní domácí použití není nutné používat Microsoft WDS server.

Nastavení pevné IP adresy na serverovém počítači

Nejprve propojte oba počítače síťovým kabelem. Druhý počítač nechte zatím zapnutý, aby se síťová karta na serverovém počítači netvářila jako odpojená.

Na serverovém počítači otevřete nastavení síťových adaptérů. Ve Windows to najdete přes Ovládací panely – Síť a internet – Centrum síťových připojení a sdílení – Změnit nastavení adaptéru, případně můžete použít příkaz ncpa.cpl.

Klikněte pravým tlačítkem na Ethernet adaptér a vyberte Vlastnosti. Poté označte položku Protokol IP verze 4 (TCP/IPv4) a klikněte na tlačítko Vlastnosti.

Nastavte tyto hodnoty:

V přepisu videa je u masky sítě uvedena chybná hodnota, proto zde píšu správnou běžnou masku 255.255.255.0. Bez správné masky by síťové spojení nemuselo fungovat správně.

Stažení a spuštění programu Serva

Na serverovém počítači si stáhněte program Serva Community. Použijte oficiální web výrobce, protože u podobných síťových nástrojů není dobré stahovat instalační soubory z neznámých stránek.

Stažený ZIP soubor rozbalte do složky v počítači. Poté klikněte pravým tlačítkem na 64bitovou verzi programu Serva a zvolte Spustit jako správce.

Spuštění jako správce je důležité, protože Serva bude pracovat se síťovými službami, TFTP serverem, DHCP a sdílenými složkami. Bez administrátorských práv by některé části nastavení nemusely fungovat.

Nastavení TFTP serveru v programu Serva

Po spuštění programu otevřete Settings. V záložce TFTP zaškrtněte možnost pro zapnutí TFTP serveru.

Dále zapněte volbu, aby se TFTP navázal na konkrétní IP adresu. Vyberte IP adresu, kterou jste nastavili před chvílí, tedy 192.168.10.1.

Nyní vytvořte v kořeni disku C novou složku, například:

C:\SERVA_ROOT

Tuto složku nastavte v Serva jako root directory. Právě sem si Serva následně vytvoří potřebnou strukturu složek pro síťové bootování.

Nastavení DHCP v programu Serva

Přejděte v nastavení do záložky DHCP. Zde zapněte DHCP server a opět jej navažte na IP adresu 192.168.10.1.

Jako rozsah IP adres můžete použít například:

V přepisu videa se objevuje hodnota ve stylu 192.168.10.00, ale praktičtější a správnější je použít například 192.168.10.100. Druhý počítač pak od Servy dostane adresu z tohoto rozsahu.

Po uložení nastavení Servu úplně zavřete a znovu ji spusťte jako správce. Po restartu by si měla ve složce C:\SERVA_ROOT vytvořit potřebné podsložky.

Vytvoření složek pro Windows 10 a Windows 11

Otevřete složku:

C:\SERVA_ROOT\WIA_WDS

Do ní vytvořte samostatné složky pro instalační soubory. Doporučuji nepoužívat mezery ani české znaky, aby později nevznikaly zbytečné chyby.

Použít můžete například:

C:\SERVA_ROOT\WIA_WDS\Windows_10
C:\SERVA_ROOT\WIA_WDS\Windows_11

Poté připojte ISO soubor Windows 10. Ve Windows stačí na ISO soubor kliknout pravým tlačítkem a zvolit Připojit.

Z připojeného ISO souboru zkopírujte celý obsah do složky Windows_10. Stejným způsobem připojte ISO soubor Windows 11 a celý jeho obsah zkopírujte do složky Windows_11.

Sdílení složky WIA_WDS v síti

Aby se cílový počítač dostal k instalačním souborům, musíte složku WIA_WDS nasdílet. Klikněte na ni pravým tlačítkem, otevřete Vlastnosti a přejděte na kartu Sdílení.

Klikněte na Rozšířené možnosti sdílení a zaškrtněte Sdílet tuto složku. Jako název sdílení nastavte:

WIA_WDS_SHARE

Poté klikněte na Oprávnění a pro skupinu Everyone nastavte oprávnění alespoň pro čtení. V mnoha návodech se nastavuje i plné řízení, ale z bezpečnostního pohledu je dobré toto sdílení používat jen v dočasné oddělené síti pro instalaci Windows.

Po dokončení instalace doporučuji sdílení složky zase vypnout. Tím zbytečně nenecháte instalační soubory dostupné v síti.

Zapnutí zjišťování sítě a sdílení souborů

Ve Windows ještě zkontrolujte, zda je povolené zjišťování sítě a sdílení souborů. Otevřete Centrum síťových připojení a sdílení a přejděte do rozšířeného nastavení sdílení.

Zapněte Zjišťování sítě a také Sdílení souborů a tiskáren. Pokud máte síť označenou jako veřejnou, je lepší ji pro tuto dočasnou instalaci přepnout na soukromou síť, případně povolit sdílení i pro aktuální profil.

Po dokončení celé akce můžete nastavení zase vrátit zpět. Hlavně na běžně používaném notebooku bych nenechával zbytečně zapnuté sdílení pro veřejné sítě.

Vytvoření lokálního uživatele pro přístup ke sdílené složce

Během instalace se může zobrazit výzva k zadání přihlašovacích údajů pro přístup ke sdílené složce. Proto je vhodné vytvořit jednoduchý lokální účet, který se použije jen pro tuto instalaci.

Otevřete Příkazový řádek jako správce a zadejte například tento příkaz:

net user serva 12345 /add

Tím vytvoříte lokální účet s názvem serva a heslem 12345. Pro domácí testování to stačí, ale v praxi si můžete zvolit bezpečnější heslo.

Až bude instalace hotová, účet můžete odstranit příkazem:

net user serva /delete

Kontrola v programu Serva

Spusťte znovu Servu jako správce a chvíli počkejte. Program by měl projít složku WIA_WDS, najít instalační složky Windows a připravit potřebné bootovací soubory.

Pokud je vše v pořádku, uvidíte v okně programu hlášení ve stylu OK, created, expanded, copied nebo potvrzení sdílení WIA_WDS_SHARE. To znamená, že serverová část je připravena.

Servu nyní nezavírejte. Program musí zůstat spuštěný po celou dobu, kdy bude druhý počítač bootovat ze sítě a načítat instalační soubory.

Povolení síťového bootování v BIOSu nebo UEFI

Nyní přejděte k druhému počítači, na který chcete Windows instalovat. Vypněte jej a při zapnutí vstupte do BIOSu nebo UEFI.

U každého výrobce je klávesa trochu jiná. Často to bývá F2, Delete, F12, Esc nebo některá z funkčních kláves.

V nastavení hledejte položky jako Network Boot, PXE Boot, UEFI Network Stack, LAN Boot nebo Onboard NIC. Tyto volby je potřeba povolit.

Pokud máte možnost vybrat IPv4 nebo IPv6 síťové bootování, zvolte IPv4. Pro tento postup je vhodné použít právě IPv4, protože jste na serverovém počítači nastavili IPv4 adresu.

Spuštění instalace Windows přes Ethernet

Po uložení nastavení otevřete bootovací menu cílového počítače. V něm vyberte síťovou kartu, často označenou například jako Onboard NIC IPv4, PXE IPv4 nebo podobně.

Pokud je vše nastaveno správně, počítač dostane IP adresu od Servy. Poté se načtou bootovací soubory a zobrazí se nabídka instalací, které jste připravili ve složce WIA_WDS.

V nabídce by se měla objevit například položka Windows 10 a Windows 11. Vyberte systém, který chcete nainstalovat.

Pokud se zobrazí výzva k zadání přihlašovacích údajů, použijte účet vytvořený dříve. V našem příkladu je uživatelské jméno:

serva

A heslo:

12345

Poté už by se měl spustit klasický instalační program Windows. Od této chvíle je postup velmi podobný instalaci z USB flash disku.

Dokončení instalace Windows

Vyberte jazyk, edici Windows a disk, na který chcete systém nainstalovat. Pokud děláte čistou instalaci, dejte si pozor, protože odstraněním oddílů na disku smažete data.

Před instalací proto doporučuji zazálohovat důležité soubory. To platí hlavně u počítače, na kterém už nějaký systém běžel.

Instalační soubory se budou načítat ze serverového počítače přes síťový kabel. Kabelové připojení je pro tento účel lepší než Wi-Fi, protože je stabilnější a rychlejší.

Co udělat po instalaci

Po dokončení instalace Windows můžete na serverovém počítači vypnout Servu. Také doporučuji zrušit sdílení složky WIA_WDS, odstranit dočasného uživatele a vrátit síťový adaptér zpět na automatické získávání IP adresy.

Na cílovém počítači potom zkontrolujte, zda je v BIOSu jako první nastavený běžný disk se systémem. Pokud by tam zůstalo síťové bootování, počítač by se mohl při každém startu snažit nejdříve bootovat přes LAN.

Následně proveďte aktualizace systému přes Windows Update. U Windows 11 také zkontrolujte ovladače, aktivaci systému a přihlášení k účtu Microsoft, pokud jej používáte.

Nejčastější problémy při instalaci Windows přes síť

Cílový počítač nedostane IP adresu

Nejčastější příčinou je špatně nastavená IP adresa, vypnutý DHCP v Serva nebo problém s kabelem. Zkontrolujte, zda má serverový počítač IP adresu 192.168.10.1 a masku 255.255.255.0.

Také ověřte, že Serva běží jako správce. Pokud ji zavřete, druhý počítač nemá odkud dostat bootovací soubory.

V boot menu není síťová karta

V BIOSu nebo UEFI může být vypnuté síťové bootování. Hledejte položku PXE, LAN Boot, UEFI Network Stack nebo Onboard NIC.

U některých počítačů je nutné zapnout síťový adaptér zvlášť. Někdy také pomůže vypnout Secure Boot, ale to záleží na konkrétním zařízení a jeho nastavení.

Serva nevidí složky s Windows

Zkontrolujte, zda jsou instalační soubory nakopírované do správné složky WIA_WDS. Nestačí tam dát jen ISO soubor, je potřeba ISO připojit a zkopírovat celý jeho obsah.

Názvy složek raději pište bez mezer a diakritiky. Například Windows_11 je lepší než Windows 11 instalace.

Instalace se zastaví na přihlášení ke sdílené složce

V tom případě zkontrolujte, zda jste vytvořili lokálního uživatele a zda má přístup ke sdílené složce. Také ověřte název sdílení WIA_WDS_SHARE.

Pokud zadáváte údaje ručně, zkuste zadat uživatele ve tvaru:

NAZEV-PC\serva

Místo NAZEV-PC doplňte název serverového počítače.

Výhody a nevýhody instalace Windows přes Ethernet

Instalace přes síťový kabel je užitečná hlavně tehdy, když nemáte USB flash disk nebo instalujete systém na více počítačů. Výhodou je také to, že si můžete připravit více instalačních složek, například pro Windows 10 i Windows 11, a při startu si vybrat.

Nevýhodou je složitější nastavení. Pro běžného uživatele je instalace z USB flash disku pořád jednodušší a rychlejší.

Tento postup tedy doporučuji hlavně pokročilejším uživatelům, servisákům nebo těm, kteří rádi zkouší alternativní možnosti instalace Windows. Pokud chcete jen rychle přeinstalovat jeden počítač, bootovací USB flash disk bude většinou pohodlnější volba.

Často kladené dotazy